pondělí 25. prosince 2017

(Na) Skok do Paříže

Paříž bylo jedno z měst, které jsem vždy chtěla navštívit. Jedno z těch, co musím navštívit. Myslím, že bylo na nejvyšším místě, alespoň po tom, co mi došlo, že Ameriku nejspíš nenavštívím. Eiffelovka, Louvre...na většině fotkách Paříž vypadá prostě kouzelně. Moje okouzlení asi vzniklo, tak když jsem viděla fotografie ze svatební cesty rodičů (Krásné, velké a zamilované ♥), film Šifra Mistra Leonarda (následně i kniha)...Dokonce jsem i o Eiffelovce psala "referát". Můj sen se splnil, když jsem byla na jeden den v Paříži. Pokud mi to vyjde, tak se tam podívám znovu v roce 2018.



x
Nakonec jsme stihly všechno, co jsme si s Jane naplánovaly. Jeden den se může zdát jako málo a proto jsme vyřadily Eiffelovku i Louvre a upřednostnily více památek.

Naše první kroky, ale stejně mířily k Eiffelovce a hned, jak jsme vystoupily z autobusu jsem se cítila jako v sedmém nebi. Dobře, docela dost přeháním. Nějak mi nedocházelo, že se mi plní sen. Cítila jsem se fajn, uvolněně...však ten pocit znáte, když Vás nemusí nic trápit a všechny problémy (nevyřešené věci) necháte pěkně doma. Počasí nám vyšlo krásně, lidí tam ještě moc nebylo. Kamarádka chtěla, abych ji vyfotila s Eiffelovkou, takže jsme blejskly pár snímků. Kolem Eiffelovky se potulovalo plno týpků s mini Eiffelovkami a když jste dali najevo sebemenší zájem, tak Vás bez Eiffelovek nenechali odejít. Ale když řeknete "no, thanks", tak Vás většina nechá. Já osobně nemám žádnou! :)

Pak jsme se vydaly přes Parc du Champs de Mars k Invalidovně. Alespoň jsme chtěly, jenže jsme se u jedné zastávky autobusu koukly na mapu a vydaly jsme se přesně na druhou stranu. Ale ušly jsme jen pár metrů, naší zacházky nelitujeme. Viděly jsme živou sochu, která nám dala palec hore! :D A ta ulice byla příjemná. Jen je blbé, že se prostě na mapy nemůžete spoléhat. Oproti tomuhle má Londýn výhodu a to, že na každým kroku je pro turisty mapa a je fakt dobrá a umístěna "správně směrově". Tady jsou občas směrovky/ukazatele, ale taky občas ukazují špatným (divným) směrem.

Invalidovny jsme si zkusily znovu (poprvé někdy v květnu/máji v Nitře) blejsknout selfie. Už nám to jde mnohem lépe :D. (Aneb selfie se zrcadlovkou stojí za to!). V Invalidovně jsme se na chvíli zastavily. U vchodu do parku, kontrolují vojáci kabelky a batohy. Nachází se zde muzeum armády, hrobka Napoleona Bonaparte a hlavně budova má krásnou zlatou kupoli. Pak jsme si odskočily do dětského parčíku, kde si právě rodiče s dětmi užívali piknik a bylo tam příjemné ticho. Pak jsme pokračovali do sportovního parku aneb Place des Invalides, jak už podle mého názvu je patrné, lidé si tu dávali do těla a už tam nebylo takové ticho jako v předchozím mini parku. Přes toto prostranství jsme se vydaly k mostu Pont Alexandre III., kde jsme se vyfotily (a já vyfotila jednu z nejhezčích fotek a né, že se se mnou Jane budeš hádat!!! Je na ní Jane a za ní řeka. A přesně takovou fotku bych chtěla taky. Jenže co si budeme nalhávat, já bych takovou hezkou fotku stejně neměla. Ikdybych nedala radši přednost fotky s částí mostu a hlavně v pozadí s Eiffelovkou - Jane se může pyšnit oběma :D).

Pak jsme viděly Grand Palais a Petit Palais (které jsme ani neměly v plánu pozriet). Pak jsme se vydaly parčíkem vedoucím okolo ulice des Champs Élysées, kde se právě konaly nějaké závody na kolech. Ani jsme se nenadály a ocitly jsme se na náměstí Concorde, vážně jsme si myslely, že je to víc od sebe. Mapa očividně klame. Což nám hrálo do karet. Abych byla upřímná, tak jsem se modlila, abychom stihly alespoň polovinu věcí, které jsme vidět chtěly. Tam místo cyklistů byli basketbalisté...Netuším, co tam bylo za akci a ani mě to nezajímá. Ale bylo tam hodně hodně lidí. Ale i přes ty lidi, jsme si všimly krásného obelisku - nejstarší stavba v Paříži (jen taková malá zajímavost na okraj). Každopádně ty hieroglyfy byly hodně zajímavé. Pak jsme se vymotaly lidmi a šly do parku (Jardin des Tulleries), který je po cestě k Louvru. Tam jsme si daly pauzu na zakloněných židličkách a rozjímaly o životě. Pak jsme prošly na druhou stranu parku, Jane si dala záchodovou pauzu a já si zase sedla na židličku a vyfotila si jednu sochu. A pak hurá k Vítěznému oblouku, kde se zase začali vynořovat lidé vnucující Eiffelovky...ale nebyli tam jenom tihle...ještě se vám někteří snaží prodat selfie tyče! No na můj mobil by se mi rozhodně hodil (tlačítkový) a nebo zrcadlovku...haha! U Louvru jsem byla trochu zklamaná...bylo tam moc lidí a asi se na mně už začala projevovat únava. U pyramid jsme si daly další session selfíček :D. Můj další sen je vidět Eiffelovku a Louvre ve tmě. To teprve musí být něco!

Pak jsme prošly "areálem" za Louvrem (samé zajímavé věci s nezajímavými názvy pro zahraniční turisty - prostě když se řekne Paříž, tak se většině lidí vybaví Eiffelovka a Louvre (pár dalším Notre Dame a Sacre Cour...samozřejmě i známé Moulin Rouge, ... ). Před areálem nás odchytily neslyšící a nemluvící lidé, co chtěli podepsat nějakou "petici" a samozřejmě příspěvek. Ty už mě odchytili v Brně. Stejný papír akorát počeštěný. A zrovna jsem šla jen na přehradu s tím, že si koupím pivo nebo limonádu. Takže jsem u sebe neměla moc peněz asi 100Kč. A 100kč byla nejmenší prý darovaná částka. Moc tomu (týpkovi) nevěřím, protože týpek tam měl zabílené řádky. No na přehradu jsem došla asi s třetinou, protože nemůžu přijít bez peněz, že? :D Pak jsme došly ke kostelu Saint-Germain l'Auxerrois (musela jsem si ten název vyhledat, protože mě zajímalo u čeho jsme to vlastně seděly), tam k nám přišla paní a ptala se, jestli jsme Francouzky...a prý co je to za kostel, jestli je to Notre Dame. Tak jsme řekly, že nevíme, ale Notre Dame to rozhodně není... :D. Každopádně když nevím, jak vypadá ND, tak vím alespoň, že je na ostrůvku, že? (Když se tam chystám podívat.) A no prostě mě dostalo :D.

Pak jsme už letěly k Notre-Dame. Ale po cestě nás ještě odchytli dva týpci, kteří si s námi chtěli moc moc povídat (nejen to) a pozvali nás na piknik do parku k Notre-Dame...bohužel/bohudík jsme stejně na to neměly čas.
U katedrály nás překvapila hafo velká fronta. Ale co nás překvapilo více? Že šla vážně rychle, vstup je totiž zadarmo a nikdo vás tam nekontroluje. Takovou frontu už jsem dlouho nikde neviděla a jestli jsme tam stály 10/15 minut? Ve frontě se i mně snažil vnutit jeden chlap Eiffelovku a nemohl pochopit, že když nechci v angličtině, tak nebudu chtít ani v češtině...normálně tam na mě začal pak valit česky :D. První slovo bylo Krásná! A já cože to? :D A pak si jen pamatuji, jak zvyšoval počet Eiffelovek a na konci "JEŽIŠMARJÁ". Ne, nedala jsem si říct. Když něco nechci, tak to nechci. Tím spíš, když mi to někdo začne hodně hodně vnucovat. Vnitřek katedrály je skoro to nejhezčí, co jsem v Paříži viděla. Takže rozhodně doporučuji se tam jít podívat :).

Dále jsme stály frontu do Saint Chapelle, fronta byla menší, ale trvala dlouho. A když jsme konečně prošly jednou frontou s tím, že nám "zrengenovaly" i tašky a vlastně i nás samotné. Tak jsme čekaly další na slunci před vstupem. Vážně to je asi nejhorší část dne. Modlila jsem se, aby to za to stálo! A stálo! Další věc, kterou byste si nemuseli nechat ujít :). V první části kaple mají obchůdek se suvenýry a fešnou obsluhou. Ale nejvíce se mi líbil výhled, když jsme vyšly schody. A tam jsem dokonce vyfotila nějakého týpka, který mluvil úplně divnou řečí...neidentifikovala jsem ji. (A né, francouzský jazyk to nebyl!). Pak jsme se konečně vydaly poznat pařížské metro.

Cestování metrem není zase tak zlé, ale musíte si ujasnit, co je RER a co je metro. Z metra na RER prostě nepřestoupíte. Musíte z podzemí vylézt a koupit si nový lístek!!! Nevím, jak Jane, ale mě cesta metrem na MONTMARTRE utekla rychle. Kdybych nebyla líná, tak bych se šla kouknout odkud a kam přesně jsem jely, ale budeme dělat, že vás to nikoho ani náhodou nezajímá, jasné?! :)

Tam jsme šly takovou úchylnou ulicí, lépe ji nazvat neumím. Protože jen se Jane podívala do nějaké hospůdky a hned na nás začal mávat nějaký chlap. O kus dál byli další a koukali, čuměli na nás a něco valili :D. A na závěr tam byli další a ty na nás (za náma) zkusili, alespoň angličtinu "Beautiful..." :D. Pak se před námi objevily schody...ajajaj :D. Po celém tom dni. A pak se konečně objevila Sacre Coeur. Ta stavba vypadá úchvatně. Nechápu, jak někdo něco takového mohl postavit. Uvnitř už to tedy bylo trošku slabší hlavně tedy po Notre Damu. A nejvíc mě tam štvalo, že tam byl zákaz focení a plno lidí to nedodržovalo. To fakt nesnáším, ještě když tam probíhala nějaká mše nebo co. Některé lidi bych fakt nejradši zabila a to jsem mírumilovný člověk, co neublíží většinou ani pavoukovi. Co by někoho mohlo zajímat, tak vstup je zase zadarmo. Úplně pro všechny. Ale pokud chcete vyšplhat schody a mít nádherný výhled na Paříž a možná tam byl i vstup do podzemí nebo do něčeho, tak si musíte zaplatit. Jsem ráda, že jsme tam nakonec nešly, protože bychom jaksi nestíhaly, ale k tomu se ještě vrátíme.

Samozřejmě i tady se pohybovali týpci (fakt žádnou ženskou jsem neviděla :D...já bych to tedy rozhodně nemohla dělat, nejsem ten typ, co něco vnucuje někomu, kdo to rozhodně nechce! :D) s tyčemi, Eiffelovkami a PIVEM (Heineken)...my odolaly a šly si projít okolí. Krásné okolí a konečně se najíst... (bageta za 120kč? :D ale fakt bodla). Nafotily jsme pár fotek, když jsme došly zpátky k SC, tak jsme si poslechly muzikanta. Vyfotila jsem Janelle jednu nevěstu. A vydaly se po našich oblíbených schodech zpátky na metro. Na schodech jsme měly výbuchy smíchu a nafotily jsme pár fotek. Jenže jsme si nedávaly pozor na RER a metro a naplánovaly jsme si zpáteční cestu, tak jak to prostě nešlo :D. Trošku se mi nahrnul adrenalin. Jsem věděla, že všechno nemůže jít podle plánu. Čekala jsem, že polovinu věcí, co jsme si naplánovaly nestihneme a ono to nakonec všechno vyšlo :). Když jsme konečně seděli v RER, tak Jane už se tam smála...tím smíchem, když víte, že něco nestíháte, ale už je vám to docela jedno. Tak moc jsem ji záviděla a chtěla jsem taky!!! :D Nepřála jsem si, abychom dorazily na místo určení v čas, ale aby náš autobus měl zpoždění... a taky že měl! :D Ale i kdyby neměl, tak bychom to stíhaly. Vtipné bylo, že i ti pitomečci už tam byly! Aj teď mi došlo, že nevíte o jakých pitomečkách to píši. Ále jen jsme kvůli někomu vyjížděli později než jsme měli...raději neřešit! :D

Můžu říct, že ikdyž se to nezdá, tak je to docela zkrácené. Ale to nejhlavnější jsem snad vypsala. První část se psala sama o sobě. Psala jsem ji hned, jak jsem měla trošku času a hlavně jsem měla náladu psát! Nebylo to sice hned po Paříži, nějak mám poslední dobou, co dělat a když nemám, tak vyvádím, že nemám, co dělat :D a něco si najdu... V Paříži bylo hodně nevěst. Takhle kamarádka, když jsem přijela, tak se mě ptala, co se mi líbí více - Londýn nebo Paříž. Asi Paříž...ale Londýn je skoro jak můj druhý domov (ok, třetí) a Paříž jsem navštívila jenom na SKOK. Takže asi tak. Ale je pravda, že třeba Paříž bych asi nechtěla navštívit se svým přítelem, protože by mi to přišlo až moc kýčovitý a prostě nevím. Ale tak snad si to s přítelem užijí a kdo ví třeba se tam i zasnoubí! :D (Tak trošku narážka na rozhovor s Jane :D). Paříž je kouzelné město, ale to, že z něho dělají město pro zamilované mi nesedí... A také jsem se snažila vynechat naše hledání jídla a záchodků. Pokud čekáte, že na každém kroku bude Tesco jako v Londýně, tak si to hodně rychle vymažte z hlavy. V památkové zóně pomalu nenarazíte ani na žádné potraviny. Londýn a Paříž tak trochu dle mého nejdou vůbec srovnávat, každé město má své výhody a nevýhody.

A co jsem si z návštěvy Paříže odnesla? Jak můžete vidět, tak zklamaná rozhodně nejsem (ikdyž jsem se toho obávala)...určitě se tam chci vrátit! A asi bych ráda alespoň na dva dny :D. Nejspíš bych se podívala na Eiffelovku, určitě do Louvru a ještě pár míst, které bych chtěla vidět tam je :). A také nafotit nějaké šílené fotky...Pokud Vás víc zajímá, co jsem si hmotného odnesla, tak jen jeden (černobílý!) pohled a domů na ledničku jednu úžasnou magnetku. Líbila se mi ještě jiná, taková retro, ale bylo to u prvního stánku (a stála skoro 120Kč), tak jsem se radši šla podívat jinam...s touhle jsem spokojená - byla levnější skoro o 30Kč :P. Kdybych měla svůj byt (nebo místo kam to dát), tak bych si koupila nějaký černobílý obraz s červenými stromy nebo s něčím. Bylo jich tam hodně a ani nebyly drahé, ale bohužel...takhle mám alespoň velmi podobnou magnetku (tedy rodiče a bratr - koupit něco jiného bylo těžké a neuskutečnitelné...protože už i můj bratr navštivil Paříž dříve než já).

Původní článek zde.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Nevěra a její vliv na můj život

V článku jsem sepsala svůj pohled na nevěru a jak ovlivňuje tohle slovo/chování můj život. Je to takové trochu smutné. Možná bych se na řeš...