Ennie

Slovo, které vám s největší pravděpodobností nic neříká. Ani mně donedávna nic neříkalo. Možná vás napadá, že to bude opak fragility (křehkosti). Do určité míry je antifragilita (tento pojem vymyslel Nicholas Taub)  schopnost posílit poškozením . Prostě, když se vám stane něco, co vám ublíží, ale na druhou stranu z toho posílíte. "Co tě nezabije, to tě posílí." Nietzsche

Ráda bych napsala, přestaňte očekávat a nebudete si muset procházet zklamáním. Jenže ono je strašně těžké přestat očekávat - hlavně věci, které pro vás jsou automatické a pomalu nechápete, že to někdo nemá, tak jako vy. Všichni očekávají od druhých, to co jsou oni ochotní udělat  pro ně .

Asi před minutkou jsem si vzala knížku, jenže pak jsem začala přemýšlet nad něčím, co mě fakt trápí. Hlavně mě to mrzí. A proto jsem se rozhodla napsat článek. (Jako kdybych toho psaní skrze školu neměla dost.) Určitě znáte lidi, kteří odsuzují jiné lidi. Tito lidé mají vůči skupinkám lidí vyhraněné myšlenky a nezmění je. Mají vůči nim předsudky. Přiznávám, že u některých lidí z těchto skupin se může objevovat něco častěji, ale to neznamená, že je takový každý. Upřímně ani nemám ráda tohle to škatulkování. Možná máte taky takové názory a s mým článkem nebudete souhlasit. Je to váš názor, ale zkuste se nad tím zamyslet, jestli je to tak v pořádku a jestli s tím nemůžete něco udělat. U většiny lidí to přehlédnu a nepozastavuji se nad tím, i když pokud se chovají hrubě, tak mi to ubližuje. Ale nejvíc mě to mrzí u mých nejbližších.

Štěstí se nehledá, je ho jen potřeba najít uvnitř nás. Nemůžeš si ani štěstí koupit. Věci ani jiní lidé nás šťastnými neudělají (mohou naše štěstí zvětšit, ale pokud nejsme šťastný bez nich, tak nás napořád šťastnými neudělají - jen se objeví přechodný "pocit štěstí").

Po přečtení titulku určitě plno lidem proběhly hlavou myšlenky nesouhlasící se mnou. Zajímalo by mě, ale jaké myšlenky budou probíhat po přečtení článku. Dejte mi šanci.

Je to tvůj život, ty ho žiješ a jen ty víš nejlépe, co je pro tebe nejlepší. Je skvělé mít někoho, na koho se můžeme obrátit, když si nebudeme něčím jistý, když se budeme rozhodovat mezi více věcmi (a nebudeme moct mít všechno).

Říká se, že každá holka sní o bílých dlouhých šatech. Ne, to není pravda - nejen proto, že už bílé dlouhé  nejsou součástí každé svatby, ale také z toho důvodu, že pro některé je svatba už jen kus papíru nebo protože jsou tak moc stydlivý a neradi jsou středem pozornosti. A to si přiznejme, nevěsta je nejdůležitější článek svatby (ale bez toho ženicha by to většinou nešlo - proč by nemohly být dvě nevěsty?).

Jak už někteří z vás ví, věřím na sílu zákonu přitažlivosti, na pozitivní myšlení, … na to, že když člověk věří, tak se to splní. Věřím, že čtyřlístky přináší štěstí. Základ je věřit, ať už věříme v cokoliv. Pokud někdo věří, že černá kočka přes cestu přináší smůlu, tak to tak prostě je. Věřím v šťastný život. Takže když budu věřit, že mi tento kamínek pomůže zvýšit sebevědomí, tak mi ho zvýší. Ale jestli v to doopravdy věřím? Věřím, že je to možné - jinak bych si je přeci nekoupila a za zkoušku nic nedám ;).

Každá bolest jednou odejde, ať už ji cítíme uvnitř našeho srdce a nebo nás bolí ruka, protože jsme se praštili. Pokud tu bolest nebudeme vyživovat, držet se jí, tak jednou se probudíme a zjistíme, že je pryč (prvně si to ani neuvědomíme). Jen z ní nemůžeme udělat středobod našeho života.

Přicházím s takovou malou úvahou, nevím, kolik z vás někdy tancovalo. Já jsem chodila na taneční - moc se mi nechtělo, ale nechala jsem se strhnout vlnou. A tak jsem chodila a když tak nad tancováním přemýšlím - nejen díky tanečním, ale i jedné svatbě jsem si uvědomila, že to, co potřebuji u tance se dá aplikovat na můj život.

Zákon přitažlivosti. Asi jste o něm slyšeli, umím si představit, že některým lidem už jeho neustálé omílání leze na nervy. To bude tím, že na to nevěří. A dělají chybu.

Před rokem jsem na svém blogu vydala článek, v kterém jsem se zamýšlela nad smyslem života a zároveň jsem poukazovala na to, že se člověk svým způsobem může změnit. O rok později přicházím s revizí. Co si o tomhle tématu myslíte vy? Může se člověk změnit?

V článku jsem sepsala svůj pohled na nevěru a jak ovlivňuje tohle slovo/chování můj život. Je to takové trochu smutné. Možná bych se na řešení nevěry měla vyprdnout a prostě si užívat život, jak nejlépe to půjde. Stejně je život krátký, že? A nejhorší je, že nikdo ve skutečnosti, neví, jak moc krátký.

Na chlapech jakéhokoliv druhu - bratr, otec, kluci mých kamarádek, strejdové…prostě kluci! Nesamostatnost  - koukají na televizi a chtějí, aby je někdo obsloužil - to si to pivo nemůžou donést sami? Nebo si neumí umýt rajčátka? Neděje se to jen u televize. S pivem a dalším mým bodem souvisí jedna moje vzpomínka, která se mi vybavila. Nevychovanost  - byly jsme na chatě a večer přítel říká svojí holce, ať mu podá pivo, trošku hnusnějším tónem. No já bych mu ho nepodala. To je tak těžký říct  prosím  a  děkuji ? Svého otce jsem to na stará kolena naučila, ale zdá se mi, že už to zase zapomíná :/.