Život je jeden velký zázrak

Život je jeden velký zázrak, pokud máte kapku víry v něj i v sebe. Když máte otevřenou mysl a jste optimisticky naladěni lidé, váš život může být skvělý, nádherný a neuvěřitelný. Občas kroutím nad hlavou nad těmi "náhodami". Nad věcmi, které se mi dějí a kdyby mi někdo řekl, že to tak bude, tak bych si zaklepala na hlavu. Posledních pár let se mi daří si plnit své sny, především cestovatelské cíle. 

Dokonce jsem byla krůček od splnění návštěvy Černobylu (wtf vážně? A kdyby to byl vážně sen, co bych si chtěla splnit, tak bych si ho mohla splnit i nadále. Díky kámo ;)). Ale po určitém obratu a po tom, co je tam nával - mě to momentálně neláká, uvidíme časem. Ale s kamarádem, který by tam se mnou jel - jsme se domluvili, že podnikneme nějaký jiný výlet - jsem zvědavá, co ještě vymyslíme. Už jsem letos byla ve Francii (mým snem byl Avignon - splněno!), předtím jsem byla s kamarádkami a dvěma dětmi na pár dní v Česku na dovolené, taky parádní. Dále mám v plánu Bulharsko v září. Pak se dvěma kamarádkami ještě něco plánuji (oboje zvlášť) a asi ještě něco s mojí rodinou. Tak uvidíme, co vyjde nebo nevyjde, ale i takhle jsem moc spokojená.

Další neuvěřitelnou věcí je…říkala jsem si, že letos konečně zamakám na té angličtině (kdo neví, tak mám problém anglicky mluvit, když mám mluvit, tak mám před očima bílo a nevím nic a je mi děsně), tak jsem si říkala, že si prvně dám nějaký online kurz a pak zkusím nějaký na mluvení - představa to pro mě byla děsivá. Velmi. Každý den bych tam chodila s odporem (znám to ze školy), bála bych se a bylo by mi špatně. Když se mě někdo na něco zeptal, raději jsem mizela s tím, že Sorry, I don't know. BUM. A přišel do mého života kluk, díky kterému už nemívám bílo před očima a snažím se mluvit. S ním je to snadnější, ale když jsem byla ve Francii, tak jsem taky neměla závratě a bylo to OK. Hlavní je mluvit a snažit se. Jasně, když jsme společně šli poprvé ven, tak mě začal chytat strach, že jako co když budu mít zase bílo a nic mu neřeknu, bude to trapné, blablabla. Ale kecali jsme nakonec tři hodiny, takže fajn. Ještě tedy budu muset trochu oprášit časy. Ale už jsem na té správné cestě. 

Taky jsem ze začátku úplně nevěřila, že si někdy dodělám VŠ a mám to a dokonce pokračuji na magistru. Hlavní je najít, co vás baví a věřit (si). O dalších neuvěřitelných věcech jsem vám psala v dřívějších článcích a je jich ještě pár dalších, ale myslím, že to takhle stačí. Jen ještě jedno - tuhle jsem měla pocit, že někoho potkám, myslela jsem si, že se potkáme v restauraci, kde jsme se potkali i před rokem. Ale nakonec jsme se potkali až když jsem odtud odcházela (po hodině, co měli už mít zavřeno) a on vystoupil o zastávku dřív než měl. Náhoda? Podotýkám, že to bylo něco před půlnocí. Tím chci říct, buďte otevřené všem možnostem a nečekejte, že něco přijde/něco si splníte tímhle způsobem. Existuje více cest (možností).

Sněte ve velkém a běžte svým snům naproti :).

PS: Nezapomeňte i věci, které se zdají nemožné se mohou stát - nebraňte se tomu.