Přeskočit na hlavní obsah

Úlet, Brno 2014

Musím říct, že úplně úžasný název akce. A taky několik písní, které jsem slyšela by se daly považovat jako úlet. Vážně občas jsem kroutila hlavou, jak někdo může napsat takový text. Hlavou mi proplula myšlenka, že bych se mohla dát na dráhu jako textařka :D. Já, která má problém vymyslet něco normálního...mé texty by tam asi pěkně zapadly :).


Nápad, že se s děckami vydáme na tuhle akci byl samozřejmě můj. Už jen to, že jsem zahlédla, že tam budou Zoči Voči a Voxel...celkem vtipné, že (stává se mi to často) interpreti, kvůli kterým jsem tam šla byli napsaný nejmenším písmem. A ještě více vtipné, že všichni i dva pro mě neznámý intepreti byli nejlepší a s těma "nej" to šlo z kopce...ale to je jen můj názor. Našlo by se určitě hodně lidí, kteří by tvrdili, že Tři Sestry byly z toho večera nejlepší ;). Nápad jako takový vznikl už 12.8.2014. Ke konci srpna se to rozjelo naplno, protože mi předchozí akce nevyšly a celkem mě to mrzelo a víte jak...když se dlouho neobjevím na nějaké hudební akci, tak mám pak absťák. A 31. 8. 2014 jsem už objednávala 5 lístků, s tím, že jedna kamarádka si to zvládne objednat sama!

3. 10. 2014 - den, kdy se festival konal. Za mnou postupně přijely dvě kamarádky, s první jsme oběhly pár obchodů (nic nenakoupily) a společně s druhou jsme si skočily na mini obídek - byl moc dobrý a celkem i levný. (Až půjdu kolem, tak se musím podívat na název podniku.) Pak jsme se vydaly ke mně na byt, kde jsme čekaly na moji "samostatnou" kamarádku. (velmi zkrácené, dokonce jsme stihly jít i do Alberta apod - dokonce jsem si koupila v automatu čokoládu s příchutí pralinky - celkem dobrá). Ještě než jsme vyrazily, tak mi stihla zavolat kámoška, kde se setkáme... nakonec jsme se dohodly, že pod pódiem u Voxela :).

Takže my čtyři, jsme sedly na šalinu a dojely na místo určení. Na to, že brány festivalu měly být otevřené už v 14:30 a my dorazily něco po 15 hod. Tak to ještě neměli moc dořešené. Samozřejmě jsme vyrazily hned k branám, protože jsme si myslely, že ten stánek, co byl kousek mimo, je jen na prodej vstupenek. Hmm od bran nás poslaly zpátky...na stánku už se malým písmem objevilo napsáno "sms ticket" a časem se tam toho snad objevilo více. Jelikož i lístky vytištěné z netu i normální se tam měnily za náramky. Které vypadaly pěkně, ale hned se "odřely/oloupaly..." Další chyba byla to, že na internetu psali, že je dovoleno mít s sebou litr čisté vody. Jenže kamarádku s láhví 0,75l hned chtěli vyhodit...prý je dovoleno jen 0,5l. OK, byl to první ročník. Takže takové věci se dají odpustit...ale!

Když jsme procházely branou, tak už Voxel začal hrát. Bylo mi ho líto...jelikož byl hned ze začátku a že někteří by na něj rádi zašli, ale kvůli práci jim to nevycházelo...no prostě bylo tam vážně málo lidí. Ale i tak byl úžasný :). V průběhu vystoupení Voxela se k nám přidala i poslední část - kamarádka a její přítel. Když Voxel začal uvádět jednu jeho písničku, kterou "napsal, protože jeho holka utekla za svalnatcem". Tak použil jméno Veronika a celá skupina se začala smát, tak se zarazil a zeptal se, jestli tady máme nějakou Veroniku - bylo mi jasné, že se musím přiznat...kdybych to neudělala, tak by mě stejně donutil zbytek party. Tak se začal omlouvat (možná těch Veronik bylo víc, za sebe jsem neviděla) a přejmenoval svoji milou na Květoslavu...ehm, ozval se jeden kluk, že je Květoslav...tak Voxel prohlásil, že je to teda hnusná holka...kdo neví, tak písnička se jmenuje Bitch a není zrovna pozitivní.

Po Voxelovi se poslední část, rozhodla, že se dojede najíst, protože další dvě následující "skupiny" nezná. Já se Šárkou jsme šly na burčák, na který jsem se dlouho těšila. V sobotu jsem měla bílý, jenže mám radši červený a když jsem se dozvěděla, že tam bude burčák, tak bylo jasno! Jenže co se nestalo...samozřejmě, že červený neměli. Měli jen bílý, který chutnal jako sladká limonáda. A ještě mi paní vrátila 25kč v korunách a dvoukorunách... Přestávku mezi interpretami měli vyplněnou Big Shock Stage, kde dva (později možná více) týpků dělali triky na kolech, tak tam jsme se na chviličku také zastavily. Chvilku jsme si sedly na lavičky a zdálky poslouchaly Rocky Leona. S Marsí jsme naznaly, že ho chceme vidět i zblízka...tak jsme šly pod pódium, kde se to už mírně zaplňovala. Mně a Marsí se moc líbil, skvělý týpek na festival (na normální poslouchání ale nic pro nás). Šárka naznala, že by se ji to líbilo, jen kdyby byla napitá...ale ke konci už začala taky trsat. Chudáčkovi Rockymu bylo špatně, ale i tak si to užíval a plno lidí s ním! Včetně nás, celý den bylo konečně jednou na festivalu krásně! :)



Ještě než se to Šárce začalo líbit, se s tou ještě nejmenovanou kamarádkou vydaly pro pivo. Pivo...ehm - jediné mě donesly pivo. Sobě vzaly ochucené "pivo". Když Rocky skončil, tak jsme se vydaly si chytnout první místa na ZV. Na tomhle festivalu měli dobře vyřešené pódium..dvě vedle sebe. No myslím, že všichni víte, co to znamená - nikam se nemusíte přesouvat a něco málo se nachystá na pódii, ještě když hraje ten předchozí! :) Za to má tenhle festival u mě velký plus :).


Stouply jsme si teda do první řady, přesně před zpěváka. A i odtamtud jsme celkem dobře viděly na skupinu na vedlejším pódiu, alespoň na část. A tou byla slovenská skupina Smola a Hrušky, kterou jsem podle názvu znala, ale vůbec jsem netušila, co hrají. Na festival to bylo také dobré, ale rozhodně nic, co budu někdy poslouchat. Některé texty teda byly dost ujeté. A taky jim ze začátku vůbec nebylo rozumět. Zahráli písničku Po Schodoch (jediné, co jsem znala, ale samozřejmě né, díky nim). Samozřejmě písničky měly chytlavé refrény. A hudba byla taková pohybová. Dobře vyplnili volný čas...ale pokud něco budu poslouchat, tak jen tuhle písničku, která taky není zrovna něco extra.


Čas se taky celkem dal vyplnit koukáním na zpěváka, securiťáky :D (jeden předvedl i mini striptýz, ale z toho nejvíc měla Marsi), a záviděním fotografům...a jeden měl dokonce hezkú košilú. A hlídáním mobilu a koukáním na bránu, jestli už jdou ti dva, co se chtěli vrátit na ZV. No nějak jsem je nepostřehla ani na mobilu ani u brány :D. A to jsem hlídala celkem dost...přišli celkem natěsno. Přítel rozhodl, že bude raději mimo. A kamarádka ho za nějakou chviličku následovala také. Protože když jsem viděla, co se objevilo kolem nás...tak mi bylo jasné, že bude pogo. No když kamarádka odešla, tak začal jeden týpek obcházet první řadu a ptal se, jestli dáme pogo. Hmmm. Nebylo to tak drsné jako na Brněnským Majálesu...raději jsem si tentokrát nechala i řetízky doma. Ale nikdo se mi nechytil ani za košili, takže paráda.

Pak už to šlo se skupinami a s trávením skvělého času dolů...na řadu přišli Mandrage. Když mě je ten zpěvák nesympatický a celkově i skupina :D. Nejsympatičtější je snad bubeník, který není bohužel ani vidět :D. Mandrage jsem měla kdysi ráda, ale prostě už to není ono. Jako pár starých písniček jsem si užila, ale ...

Divokej Bill, kamarádka (ta s přítelem) byla nadšená, že je konečně vidí. Že na nich byla dvakrát a vždycky moc daleko (ehm, špatně vidí, takže to daleko je trošku méně daleko než pro ostatní lidi). Hm, několikrát sem počítala členy skupiny. Trošku jsem se nudila, i když securiťáci byly pořád v dohledu. Kamarádka se strašně divila, že měly vršky bílé (jako trička, mikiny..)...ale aspoň byli vidět na dálku. A také mě DB uspával. Ono taky být od brzkého rána vzhůru není nic moc. Už u Smoly mě začaly bolet nohy a u DB už to bylo celkem nesnesitelné. Pár písniček jsem znala, ale pro mě nic extra teda...ale kamarádka si je užila! To je hlavní. Pak se ti dva zase vypařili - záchod, pivo.

A pak když Tři sestry (světe div se...stejný počet členů) hráli několikátou písničku, tak mi přišla sms, že už odcházejí... Vždycky jsem si myslela, že Tři sestry jsou trošku drsnější skupina. Už díky tomu jejich znaku...ale byl to docela výsměch (no nemám pravdu? - klik na výsměch). Ani jsme do konce nezůstaly. Nebavilo nás to a už nás všechny bolely nohy!

Takže jsme se vydaly na šalinu, byly jsme trošku překvapené, co udělaly se šalinami. Normálně a to i po úterním Back To School (s Chinaskami) jezdí 12 jednu trasu. Teda možná jsme v úterý jen natrefily na dvě normální. Teď jsme měly tu smůlu, že jedna nám ujela o minutu a ta druhá nejela rovnou před náš byt. Ale tak jsme se rozhodly, že se stavíme na jídlo. Já si dala smažák v housce, na který jsem měla chuť i na fesťáku (a to nejsem typ na smažák v housce, myslím, že jsem ho měla poprvé v životě). Byl fakt dobrý. A pak jsme si počkaly na rozjezd (na bus před náš byt!).

Samozřejmě, že celý den nezůstalo teplo. A v průběhu dne se lidé oblékali. Někteří na sebe nacpali několik vrstev a to už v mezičasu Rockyho a Smoly. Já si na svoji košili dala koženkovou bundu až v průběhu Mandrage. A to jsem s sebou měla šátek, který jsem nevyužila. Ale příště beru rukavice. Protože i když mi nebyla zima ani v košili, tak dlaně mi mrzly... No jenže mně normálně zima nebývá i když ostatní klepou kosu. V sobotu jsem šla na bus v tričku, ostatní lidé měli bundy (i když několik lidí v tričku s krátkým rukávem jsme také potkali!). A jeden týpek na mě "Že ti není zima." Né, že by mě to nějak vzrušovalo...tuhle šel kolem mě týpek a pronesl "zabiju tě". Takže :D. Ehm, netuším, jestli mluvil na sebe nebo na nějakého neviditelného kamaráda, protože jsem tam vážně byla zrovna jen já a on...

Zase jsem nemohla usnout a zase jsem samozřejmě stávala brzo.


Originální článek zde.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Antifragilita

Slovo, které vám s největší pravděpodobností nic neříká. Ani mně donedávna nic neříkalo. Možná vás napadá, že to bude opak fragility (křehkosti). Do určité míry je antifragilita (tento pojem vymyslel Nicholas Taub)  schopnost posílit poškozením . Prostě, když se vám stane něco, co vám ublíží, ale na druhou stranu z toho posílíte. "Co tě nezabije, to tě posílí." Nietzsche

Co si chci přečíst v roce 2023

Souhrn přečtených knih v roce 2022 doplním později. U knih v angličtině jsem se rozhodla na rok 2023 snížit počet knih, protože vím, že bude ještě méně času na čtení než v roce 2022. A protože bych si ráda půjčovala knihy v knihovně a přednost budou mít ty v českém jazyce (převážně odborné knihy), jelikož ještě nevím přesně do které knihovny budu chodit, tak většinu knih ještě doplním - i když mám udělaný počáteční průzkum více knihoven a tudíž mám i docela představu, co za knihy budu číst. K té angličtině je ještě vtipné, že první polovinu roku mám našlápnuto na to, že bych přečetla i víc než 10 ročně a najednou nějak ten zájem odpadne, tak jsem zvědavá, jestli v roce 23 to bude stejně a nebo ne.

Symboly štěstí

Tentokrát se podíváme na symboly, které jsou považovány za nositele štěstí. Níže vypsané amulety a naše osobní amulety nám dodávají důvěru, více si věříme, protože máme nakloněné k sobě vyšší síly nebo jednoduše řečeno prostě štěstí...