Útržkové myšlenky plné smutných emocí aneb výkřiky do tmy!

Dnes jsem našla v rozepsaných nějaké moje myšlenky. Nemyslela jsem si, že jsou vhodné k zveřejnění nebo nejspíš nebyla ta vhodná doba. Kdyby mi nehrála zrovna docela ladící písnička k tomu, tak bych to ani dnes nezveřejnila. Článek poukazuje na to, že i když jsem šťastná, optimistická a věřím na sílu myšlenek a ve většině případech se nebojím, riskuji a překonávám se. Tak…tak občas jsem vystrašená holka a smutné období se mi nevyhýbají. Tyto myšlenkové útržky jsou staré téměř dva roky, ale pořád jsou plné emocí - budu ráda, když mi napíšete, jak to působí na vás...já jsem v tomhle měla dost emocí, takže možná tomu přiřazuji jen já ty emoce a pro vás to bude jen pár písmen.

Pravděpodobně vůbec nejsem taková, jaká si myslíš, že jsem. Možná nejsem ani taková, jaká sis myslel, že jsem.

Milý kluci,

občas působíme jako sebevědomé a samostatné holky. Ale pokud po nás budete chtít, abychom se ozvali jako první, budeme přemýšlet, jestli vážně chcete, abychom se ozvaly nebo ne. Jestli pořád chcete, abychom se ozvaly. Budeme přemýšlet, co napsat, aby to nebylo trapné. Nebudeme vědět, co napsat, ale něco napíšeme a budeme nedočkavě čekat na vaši odpověď. A strachovat se, že neodepíšete. Možná to máte stejně. Ale bylo by fajn, kdybyste si prostě od nás vzali číslo a napsali první. Potěšilo by nás to. A pokud nás už nechcete, bylo by fajn nám to dát taky vědět. Lepší negativní odpověď než žádná. Odepsat je slušnost.

Byl jsi se mnou tak šťastný a tak zblázněný do mě, jak se mi zdálo? A nebo se mi to jen zdálo? Možná si ve skutečnosti chtěl jen to jedno. A já si jen namlouvala, že ne. Namlouvala jsem si, že jsi to cítil stejně.

Chtěla jsem vědět, co si o mně myslíš. Jestli na mě myslíš. Jestli se ti líbím. Jestli to z tvé strany bylo jen chvilkové poblouznění nebo ti šlo jen o to jedno.

Chtěla bych, abys věděl, jaká jsem.

Nejsem holka na jednu noc. A už vůbec ne nevěrná.

Nepotřebuji se cítit ponížená, znemožněná. A mám city, víš? Bojím se, že mi někdo ublíží, proto si držím odstup. Přesně pro to.

A pro mě by bylo lepší...kdybych Tě vůbec nepotkala.

A už tě nikdy nechci vidět. Chci, abys mi vypadl z hlavy, z myšlenek. Chci, aby přišel někdo jiný. Aby přebral moje myšlenky a aby moje myšlenky byly šťastné.

Vlastně na tom, co si o mně myslíš, vůbec nezáleží. Oba bychom si měli žít své vlastní životy. Odděleně. Šťastně.

Já se na chvíli zbláznila a ty jsi mě v tom podpořil.

Ale víš ty co? Jednou toho pravého potkám.

S odstupem času jsem ráda, že se to stalo přesně, tak jak se to stalo. Všechno, to co s tím souviselo mě udělalo silnější a odolnější. Těžko říct, jestli bych se s tím ale teď vyrovnávala lépe nebo jestli bych udělala něco jinak. Doufám, že ano. Každopádně mi to pomohlo se vyrovnat a bojovat s jinými věcmi.

PS: Doporučuji sáhnout po nějakém optimističtějším článku než opustíte moji stránku. Můžete zkusit například "Jak najít štěstí" nebo, jak může být život kouzelný si můžete přečíst v článku "Život je jeden velký zázrak" zázrak, jenž bohužel tvoří i temnější období bez nich to asi nejde, ale život vám to pak vynahradí a bude úžasně skvěle prostě báječně.