Ennie

Tenhle rok za pár hodin vyprší a bude tu rok 2018. Jsem zvědavá, jak rychle si na tu osmičku zvyknu, ale jelikož poslední dobou vůbec netuším, jaké datum je - protože ho nikde nepoužívám, tak si asi zvykat ani nebudu. Snad další rok budeme mít všichni úspěšný a přinese nám hodně zážitků. Ale jaký byl u mě rok 2017?

Už v roce 2014 jsem začala přidávat na svůj blog měsíční výběry . V těchto výběrech naleznete písničky, kterým jsem v daném měsíci věnovala hodně pozornost. Většinou z nich lze vyčíst i moje rozpoložení. Tento měsíc převážně české písně. Normálně poslouchám anglický punk rock. Tenhle měsíc byl hodně jiný než moje ostatní.

Minulý rok jsem psala podobný článek (ještě ale na blog) a neskutečně moc se mi z toho splnilo a tak jsem si říkala, že by bylo fajn, to zopakovat. :)

Nemám moc snů, nevím, co chci dělat…ale už se něco málo rýsuje.

Na chlapech jakéhokoliv druhu - bratr, otec, kluci mých kamarádek, strejdové…prostě kluci! Nesamostatnost  - koukají na televizi a chtějí, aby je někdo obsloužil - to si to pivo nemůžou donést sami? Nebo si neumí umýt rajčátka? Neděje se to jen u televize. S pivem a dalším mým bodem souvisí jedna moje vzpomínka, která se mi vybavila. Nevychovanost  - byly jsme na chatě a večer přítel říká svojí holce, ať mu podá pivo, trošku hnusnějším tónem. No já bych mu ho nepodala. To je tak těžký říct  prosím  a  děkuji ? Svého otce jsem to na stará kolena naučila, ale zdá se mi, že už to zase zapomíná :/.

Na mém starém blogu si můžete prohlédnout, jaký typ kluků se mi líbí. Zde máme sepsané nějaké vlastnosti, koníčky, zlozvyky apod, které by můj vysněný princ (ne)měl mít.

Paříž bylo jedno z měst, které jsem vždy chtěla navštívit. Jedno z těch, co musím navštívit. Myslím, že bylo na nejvyšším místě, alespoň po tom, co mi došlo, že Ameriku nejspíš nenavštívím. Eiffelovka, Louvre...na většině fotkách Paříž vypadá prostě kouzelně. Moje okouzlení asi vzniklo, tak když jsem viděla fotografie ze svatební cesty rodičů (Krásné, velké a zamilované ♥), film Šifra Mistra Leonarda (následně i kniha)...Dokonce jsem i o Eiffelovce psala "referát". Můj sen se splnil, když jsem byla na  jeden den v Paříži . Pokud mi to vyjde, tak se tam podívám znovu v roce 2018.

Na skupině Simple Plan jsem vyrostla. Simple Plan byli mojí nejoblíbenější kapelou několik let, s kamarádkou jsme dělaly vše proto, abychom je sem nějak dostaly. Asi si říkáte, že když se sem poprvé dostali, že to pro nás bylo něco jako splněný sen. Ba ne, vůbec ne. Kamarádku rodiče nechtěli pustit a mě to zrovna nějak nelákalo. Když se sem dostali, ale podruhé…to už jsem je moc neposlouchala, ale stejně jsem neodolala. Jsem blázen do koncertů. Opsala jsem všechny své známé, plno lidí by jelo. Ale nakonec jela jen jedna jediná kamarádka, do které bych to zrovna neřekla. Ta kterou zmiňuji hned na začátku, by jela, když byly vyprodané lístky (strašně to "oplakala"). Psala jsem jí, že ještě budou nějaké lístky, ale ona ne… prostě to bylo takové oplakání pro ostatní, ale doopravdy asi jet nechtěla.