Ennie

Bylo to v roce 2015 a pamatuji si to skoro jako kdyby to bylo včera. Byl to povedený den. Prvně jsem byla v Jihlavě na oslavě společnosti ICOM a rádia Vysočina.

Rok 2014 byl asi u mě nejlepší hudební rok. Dokonce jsme se s kamarádkou sbalily a vydaly se na koncert až do Londýna - kvůli předkapele! No není to šílené? Alespoň mé rodině i bráchovi to šílené připadalo, ale co už! :)

Musím říct, že úplně úžasný název akce. A taky několik písní, které jsem slyšela by se daly považovat jako úlet. Vážně občas jsem kroutila hlavou, jak někdo může napsat takový text. Hlavou mi proplula myšlenka, že bych se mohla dát na dráhu jako textařka :D. Já, která má problém vymyslet něco normálního...mé texty by tam asi pěkně zapadly :).

V roce 2014 jsem navštívila nejednu pro mě důležitou hudební akci a tentokrát přináším článek z Aerodromu. Konečně nadešel ten Den D. Nemohla jsem usnout a když už jsem usnula, tak jsem se neustále budila, abych náhodou nezaspala a neujel mi autobus. Kolem 10 hod jsem se vydala na autobus, doprovodit mě šla maminka s naší fenkou, která chtěla jet se mnou. Nejsem fanynka braní psů ani malých dětí na festivaly, tak jsem ji vstup do autobusu musela zakázat.

Čas od času jsem napsala nějaký ten report z hudební akce (bohužel né, ze všech). Ale tohle je jedna z těch, které chci mít někde pěkně přehledně, takže i když je staršího data, tak ji musím přidat i sem.

Paříž bylo jedno z měst, které jsem vždy chtěla navštívit. Jedno z těch, co musím navštívit. Myslím, že bylo na nejvyšším místě, alespoň po tom, co mi došlo, že Ameriku nejspíš nenavštívím. Eiffelovka, Louvre...na většině fotkách Paříž vypadá prostě kouzelně. Moje okouzlení asi vzniklo, tak když jsem viděla fotografie ze svatební cesty rodičů (Krásné, velké a zamilované ♥), film Šifra Mistra Leonarda (následně i kniha)...Dokonce jsem i o Eiffelovce psala "referát". Můj sen se splnil, když jsem byla na  jeden den v Paříži . Pokud mi to vyjde, tak se tam podívám znovu v roce 2018.

Na skupině Simple Plan jsem vyrostla. Simple Plan byli mojí nejoblíbenější kapelou několik let, s kamarádkou jsme dělaly vše proto, abychom je sem nějak dostaly. Asi si říkáte, že když se sem poprvé dostali, že to pro nás bylo něco jako splněný sen. Ba ne, vůbec ne. Kamarádku rodiče nechtěli pustit a mě to zrovna nějak nelákalo. Když se sem dostali, ale podruhé…to už jsem je moc neposlouchala, ale stejně jsem neodolala. Jsem blázen do koncertů. Opsala jsem všechny své známé, plno lidí by jelo. Ale nakonec jela jen jedna jediná kamarádka, do které bych to zrovna neřekla. Ta kterou zmiňuji hned na začátku, by jela, když byly vyprodané lístky (strašně to "oplakala"). Psala jsem jí, že ještě budou nějaké lístky, ale ona ne… prostě to bylo takové oplakání pro ostatní, ale doopravdy asi jet nechtěla.