pátek 5. ledna 2018

Nevěra a její vliv na můj život

V článku jsem sepsala svůj pohled na nevěru a jak ovlivňuje tohle slovo/chování můj život. Je to takové trochu smutné. Možná bych se na řešení nevěry měla vyprdnout a prostě si užívat život, jak nejlépe to půjde. Stejně je život krátký, že? A nejhorší je, že nikdo ve skutečnosti, neví, jak moc krátký.


Nevěra mě děsí, ikdyž nikoho nemám. Nevěra je všude kolem nás. Filmy, seriály, rodina, přátelé, … Proč? To že pár je mezi sebou domluvený, že budou mít "free vztah", to je něco jiného - ikdyž to taky nechápu. Ale proč ne. Je to každého věc. Ale když jeden do vztahu dává všechno a ten druhý ho podvede? To si prostě nezaslouží. Podvede? Hm s jednou osobou, jednou, hmm...kéž by. Ale "každou" noc s někým jiným?

Já jsem velmi proti nevěře a nechápu to. Cítím, že skrze nevěru jsem ve špatném století. Je to normální a lidé už to většinou ani neberou jako něco špatného. Vážně to hodně odsuzuji a asi se taky kvůli tomu do žádného vztahu nehrnu a ani ho nechci. Vlastně je to i menší z důvodů, proč nechci ani svatbu (nechci se nikdy rozvést). A svatba pro mě není ani důležitá - takže zase až tak úplně v blbém století nejsem. Podle mě je to "jen papír". A no, tohle je na jiný článek, kdybyste byli na můj názor ohledně svateb zvědaví, tak napište - tak dvouodstavcový článek by to mohl být - jen o tom, proč vlastně svatbu nepotřebuji.

Dříve, ještě na střední mi kamarádka, říkala, že se líbala s někým jiným než byl její přítel. A že nějak s někým jiným se bavila o tom "co se řadí do podvádění". Ona, že jako polibek atak ne (atak - mazlení a další věci), takže podvádění je až sex? Hm každý na to máme jiný názor v té době jsem brala i polibek jako něco špatného. Teď už to taky vidím trochu jinak. Ale upřímně, jak by se vám líbilo, kdyby se ten druhý "jen" s někým líbal? Hm mně by to asi vadilo.

A jaký dopad má nevěra na můj život a na moje chování?

(Ne)dávno jsem psala článek, o tom, jak si představuji svého vysněného prince. Hm, počítám s tím, že většinu vlastností mít nebude a to, co mi vadí zase naopak mít bude nebo bude dělat.

Jenže já už třeba toho pravého potkala, jenže vždy, když se něco naskytne, tak já to nějak zhatím. Respektive rychle vycouvám. Většinou si najdu předsudky (ani toho kluka nestihnu poznat), že určitě tohle a tohle a proto by z toho stejně nic nebylo. Nebo začnu vysílat signály, že ho nechci a nakonec z toho vyjdu jako mrcha, děvka a podobně. Přitom tak to není. Spíš mám strach a nebo už dopředu "vidím", že by to nemělo cenu. A někdy to tak prostě vyjde a nebo spíš nevyjde a já zrovna nemám třeba 14 dní čas si s tím dotyčným někam vyjít (no on neměl čas týden, takže z toho nakonec nebyl, tak krátký čas). Hlavně začínejte si něco s někým, kdo bydlí poblíž vašeho domova, kde ale momentálně netrávíte moc čas. Je to těžký, hlavně pro ty začátky.

Ono ty signály a tak, taky vysílám proto abych se chránila. V tomhle světě, kde dost klukům jde jen o to jedno, případně mají vztahy s více lidmi, nebo jeden, ale spí i s dalšími. A o to já fakt nestojím. Nedělám to schválně, ale prostě se snažím neupínat na lidi, které neznám a když mám pocit, že ... Prostě si vždy řeknu, že nemůže stát o mě, ale o mé tělo a že určitě nechce vztah, ale jen "vztah/kamarádství" s výhodami. A nebo, že se takhle chová jenom pro to, aby mě dostal a pak prostě chce být jen "milý", přece nebude hulvát, co řekne dneska jsem se s tebou bavil, ale už mi nevolej. Lepší rozloučení je, ujištění, že chce, abyste se ještě viděli a že máte napsat (nebo že se ozve on). Jo, strašně moc mám ráda upřímnost, takže já bych spíš stála o to už tě nepotřebuji vidět a nebo hm jde mi jen o příležitostný sex. Protože co když pak ten kluk vážně chce, abyste se ozvala. Jenže vy víte, že ti ostatní o to nestáli a tak ho automaticky hodíte k nim.

A jak to máte vy s nevěrou, důvěrou a upřímností?

6 komentářů:

  1. Já ti třeba naprosto rozumím. Nevěru nesnesu už jen z principu. Zažila jsem to u našich rodičů a hezky to ve výsledku nedopadá ani na jedné straně. Myslím, že nevěra se najde v úplně každém vztahu a nedivím se ti, že se bráníš takovým způsobem. A jestli si u druhého nejsi vážně jistá, do ničeho se nehrň a nebo na to jdi pomaloučku. Jestli to ten druhý nechápe, nebude to ten pravý. ;) A určitě se kvůli tomu nemusíš cítit jako ve špatném století. Znám spoustu lidí se stejným postojem.

    My si třeba s přítelem opravdu navzájem věříme a i když spolu nejsme ani rok, jsem si skoro jistá, že se s touhle situací nepotkáme a i tu svatbu bych jednou chtěla. :D

    A co se týká toho líbání, tak nenene. Netoleruje se ani tohle.

    OdpovědětVymazat
  2. Nevěra je myslím strašná věc, i když chápu, že se to může stát, potom je dobře, když se člověk přizná, protože snad skoro vždy se provalí, a potom je to ještě horší...
    Já sama jsem nevěru zažila jednou v životě, ale bylo to přeci jenom líbání a usnutí na klíně, to je přeci nic! No, já to tehdy jako nic nebrala, i když v tom co se považuje za nevěru to není nikdy u každého na 100% stejné, protože každý to může vidět jinak a závisí potom na přístupu, ale myslím, že když už se dva lidé milují a rozhodnou se spolu být, tak by takové věci měli být tabu.
    A držím palce, snad jednou najdeš někoho ke komu budeš moci chovat důvěru.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělý článek, v tomhle s tebou souhlasím. Asi jsem stará duše, ale nevěra se mi prostě nelíbí. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že nejhorší není ani tak nevěra, jako už jenom samotné pozorování toho, jak se s ní schyluje. Viděla jsem, jak parner postupně více a více tíhne ke své kamarádce a to je možná horší než nevěra- to že vidíte, jak mu na vás přestává záležet a pro jinou by se roztrhal :D možná proto už jsme taky opatrná a vysílám negativní signály :) No snad, na nás ten pravý a věrný někde čeká :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tvůj článek mi připomíná můj případ. Pro přítele dělám prvním poslední, a pak se totálně hnusným způsobem dozvím, že píše slečně, která se mu líbí, jak by se k ní tulil, jak jednou budou mít třeba dítě a hooodně dalších věcí. Holka, fakt mě to dostalo do kolen a vyhodila jsem ho. Byl z toho dost v prdeli, ale já víc, že jo. No, nějak se to vyřešilo a jsme spolu, ale už v něm nemám tu důvěru, co dřív. Spíš žádnou. A kdyby mě podvedl, tak to už bych neodpustila vůbec.

    Týjo, ty mi fakt mluvíš z duše, jako bych ten článek psala já. To je přesně můj názor, do písmene! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Trošku vidím v tomhle článku můj případ..ale byla to má kamarádka. Nemám ráda tohle téma, protože mě to hrozně níčí..

    OdpovědětVymazat
  6. Toto chce osobnú konverzáciu (však sa už čoskoro vidíme, snáď).
    Ale stotožňuje sa snáď zo všetkým, od toho odstupu po všetky názory po neveru.
    A súhlasím ak niekto chce otvorený vzťah budiž, pre mňa to nie je avšak lepšie ako si klamať a podvádzať sa.
    Zradiť niekoho dôveru to je najhoršie a všetko sa tým pokazí. A to platí nielen pri nevere.

    OdpovědětVymazat

Každá bolest jednou odejde

Každá bolest jednou odejde, ať už ji cítíme uvnitř našeho srdce a nebo nás bolí ruka, protože jsme se praštili. Pokud tu bolest nebudeme vy...