Smysl života, může se člověk změnit?

Před rokem jsem na svém blogu vydala článek, v kterém jsem se zamýšlela nad smyslem života a zároveň jsem poukazovala na to, že se člověk svým způsobem může změnit. O rok později přicházím s revizí. Co si o tomhle tématu myslíte vy? Může se člověk změnit?

Před rokem jsem si myslela, že konečně vím, co chci dělat, alespoň tedy v jakém oboru bych chtěla dělat.

"Našla jsem svůj domov, místo kam patřím a nechci o něj přijít. A i když jsou i další věci, které bych ráda. Vím, že o tohle mi jde více. A je fajn si uvědomit své priority. Neříkám, že tento pocit se nemůže za pár měsíců změnit. (nezměnil se!) A konečně najdu svůj opravdický veliký (jediný) smysl života."

Jak už jsem ale psala v dřívějších článcích, v prosinci a v lednu jsem si něčím prošla. Něčím, co mě donutilo přemýšlet, jestli to je určitě to, co chci. Co se týče práce, tak bych ráda dělala něco, co mě bude bavit a ani nepotřebuji mít plno peněz. Moje škola by mi v tom pomohla. Ale nebyla jsem si tím jistá a říkala jsem si, že ji vlastně nepotřebuji. Asi ne. Ale ráda bych ji dodělala, protože v lednu mi přišel e-mail s nabídkou brigády - sám od sebe. A já si řekla, wow ta škola rozhodně k něčemu je. Cítila jsem se poctěna, že si na mě vzpomněl (před pár měsíci jsem tam byla na praxi) a zrovna jsem potřebovala takovou vzpruhu. Školu se pokusím dodělat, pravděpodobně o rok později. Chtěla jsem ji mít, co nejdříve, protože když budu prodlužovat - budu platit nebo budu muset přejít na kombinované a prostě je to další rok navíc. Ale pak jsem si řekla, že nemám kam chvátat, ten rok můžu využít taky kvalitně a může mi dát víc než, když bych se pak rok po škole snažila něco najít a mohla bych být v depresích, že to nejde. Školu si můžu dodělat "kdykoliv". Mojí změnou bylo také to, že jsem si uvědomila, že chci i svoji rodinu - děti a manžela/přítele. V skrytu jsem to chtěla celou dobu, jen jsem to potlačovala. Proč tomu tak je, jsem trochu nakousla v článku Nevěra a její vliv na můj život.

A co vy, jaký je váš smysl života? Máte ho od dětství a nebo jste ho v průběhu života několikrát změnili?

Někteří tvrdí, že se lidé nemění. Další jsou opačného názoru. Já myslím, že svým způsobem mají pravdu všichni. Člověk se nemění úplně a někde uvnitř je zakořeněno jeho základní JÁ. To co jste chtěli v dětství? To je to co doopravdy chcete. Ano, já chci být ZPĚVAČKOU. Ale nikdy se mi to nesplní, protože můj zpěv… škoda mluvit. V dětství jsme sami sebou, nejsme ovlivněni NIČÍM. Pak začneme být ovlivněni hlavně svými rodiči - jejich přístupem k nám i ke světu. Pak nás začnou ovlivňovat přátelé. A pak učitelé - jejich přístup, když máme smůlu, tak nám může dost pošramotit sebevědomí. Bohužel s tím mám zkušenosti. Nestojím si pevně za tím, že to co jsme chtěli v dětství chceme pořád. Chtěla jsem poukázat, že v průběhu života se vyvíjíme (a tím pádem tak trochu měníme). Otevírají se nám samozřejmě i další možnosti, o kterých se nám v dětství nesnilo, ale bohužel se nám i plno možností zavírá, protože si myslíme, že na to nemáme a srovnáváme se s ostatními, kteří jsou lepší, a proto nemáme šanci se prosadit.

Třeba jsme v dětství toužili po princi na bílém koni a dvou dětech. Jenže jak ten svět poznáváme a máme kolem sebe samé děvkaře, tak už chceme jenom toho koně. Třeba pro mě byla rodina je rodina na prvním místě. Přiznávám, kdysi jsem byla na ni více závislá. A nikdy jsem netoužila po kariéře, ale chtěla jsem dvě krásné milé děti. 

V článku před rokem jsem psala, že se mé priority změnily.

"Pořád netoužím po kariéře, ale chci děti? Jako rodina - maminka, tatínek, bratr a pár dalších příbuzných jsou pro mě důležití a kdyby se něco stalo, tak jsou na mé první příčce a dám jim přednost. Ale svoji rodinu? Dost možná mít nebudu. Neodsuzuji všechny kluky, abyste si nemysleli. Vím, že pár jich je fakt úžasných a chtějí rodinu a mají jen tu svoji drahou polovičku (holku nebo kluka na tom nesejde) (nebo zatím nemají, ale ty stejně nejsou pro mě)."

Ten článek jsem sice taky, už měla zhruba rok rozepsaný, ale i tak to v únoru 2017 všechno platilo.

"Myslím si, že když člověk najde něco, co chce, tak by měl udělat maximum proto, aby mu to vyšlo. Taky jsem toho názoru, že to co vážně chceme dostaneme. Ale nebude to bez překážek."

Na závěr jsem přidala pár citátů.

• Většina lidí neví, co chce, dokud to neuvidí v kontextu s ostatními věcmi. (Tuším, že citát je z knihy Jak drahé je zdarma?.)
• Nikdy se nezvdávej. To je takový můj velmi osobní citát. Ani nevím, jestli je známo, kdo ho použil první. Já ho mám ze dvou filmů, které se v češtině jmenují stejně.
• Být poražený je jen dočasný stav. Trvalé to je, až když se vzdáte. George Elliot, za citát děkuji Karamelce

A co vy? Našli jste už místo v životě, kde chcete zůstat napořád? Máte vysněnou práci nebo za ní stále jdete? Nebo máte rodinu a dvě krásné malé dětičky? Setkala jsem se také s názorem, že život začíná až po svatbě. Takže vlastně nežiji a možná nikdy nebudu. Je pro vás svatba důležitá? Já kdybych náhodou někdy toho pravého potkala, tak svatbu nepotřebuji. Vlastně ji asi ani nechci. Neříkám, že kdyby to pro něj bylo důležité, tak bych se nevdala - to jo :). Ale stejně bych upřednostnila malou svatbu. Pak bych možná udělala nějakou tu "oslavičku" pro kamarády a příbuzné, ale obřad bych chtěla mít jen v úzkém kruhu. A co vy?

PS: Pokud máte nějaký oblíbený citát, který s článkem souvisí, podělte se o něj v komentářích :). Budu moc ráda. A třeba někomu váš citát dodá sílu :).

Na konec článku bych se ráda rozloučila s přáním, ať se vám splní, co vážně chcete a máte spokojený a dlouhý život.

Článek z roku 2017.