Přeskočit na hlavní obsah

Dal by se náš život přirovnat k tanci?

Přicházím s takovou malou úvahou, nevím, kolik z vás někdy tancovalo. Já jsem chodila na taneční - moc se mi nechtělo, ale nechala jsem se strhnout vlnou. A tak jsem chodila a když tak nad tancováním přemýšlím - nejen díky tanečním, ale i jedné svatbě jsem si uvědomila, že to, co potřebuji u tance se dá aplikovat na můj život.


Co tím tedy chci říct? Čím víc přemýšlím nad kroky, tím je to horší. Akorát to pletu a ani si to neužiji. A když nad tím tolik nepřemýšlím a vžiji se do hudby, tak je to mnohem lepší (snad i hezčí). Tudíž, moc nad vším nepřemýšlet a dělat to podle toho, co cítím je lepší pro můj život. Dále také potřebuji někoho, kdo by mě vedl - jak v tanci, tak v životě - ve většině případech potřebuji vedení někoho, kdo mi řekne ano, děláš to správně nebo ano, také bych to tak udělal - nepotřebuji někoho, kdo mi nalinkuje život to ne - ale potřebuji někoho, kdo mě podrží, kdo mi řekne, že to co chci, není úplně mimo. Potřebuji oporu.

Když jsem psala o tancování, tak mně ještě napadlo to divoké tancování - užívání si života. Což je další vtipná věc, taky když na parketě není moc lidí (alespoň dříve jsem to tak měla), tak tam nejdete? Stydíte se jako já? Já to tak fakt měla a nemohla jsem tancovat, protože jsem si říkala, že to neumím a že je to hrozné a necítila jsem se svá. Ale před pár dny jsem byla na plese a i když jsem měla nové boty a dost vysoký podpatek (mamce se moc nezdálo, že si ty boty chci koupit - mají 9 cm podpatek a jsou to ty na fotce), tak jsem to docela rozjela. A nebylo to jen na tom plese už i dřív, jen jsem si tu změnu naplno uvědomila až teď.

Nechci říkat, že o životě nepřemýšlím, přemýšlím - neberu ho úplně, tak vážně, ale některé věci si člověk prostě promyslet musí. Asi už před dvěma lety jsem si z dlouhé sukně dělala sukni - rozstříhala jsem si to, ručně zapošila (dělala jsem je s tím, že je budu nosit na doma) - většina lidí by asi sáhla po metru a tužce...já jela ručně. Jedno ramínko mám trooošku jinak, ale když se tam hodí vlasy, tak to vidět není a i výstřih vypadá slušně. Na to, že nejsem žádná švadlena, tak jsem byla dost spokojená. Ale fakt poslední dobou věci dělám, tak jak je cítím (až na pár, kde zbytečně moc používám rozum).

A co vy? Jak si stojíte se svým životem? Přemýšlíte nad kroky nebo si užíváte hudbu? :)


Komentáře

  1. Tyjo, vlastně máš pravdu. Svým způsobem tancuju už odjakživa, ale do tanečních jsem taky chodila až teď a je fakt, že je mnohem lepší si to užít a ne zbytečně přemýšlet. A v životě je to přesně tak.

    OdpovědětVymazat
  2. já chodila jen na střední na povinné, ale nějak mne to neoslovilo, takže nad svým životem takto nepřemýšlím :) ale je to zajímavý pohled :))

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jenny Han: Všem klukům, které jsem milovala

Dnes přináším jednu recenzi na přání, jinak by nevznikla. Běžně tento žánr knih nečtu. Jenže poslední dobou to nejsem ani úplně já.

Nevěra a její vliv na můj život

V článku jsem sepsala svůj pohled na nevěru a jak ovlivňuje tohle slovo/chování můj život. Je to takové trochu smutné. Možná bych se na řešení nevěry měla vyprdnout a prostě si užívat život, jak nejlépe to půjde. Stejně je život krátký, že? A nejhorší je, že nikdo ve skutečnosti, neví, jak moc krátký.

Jak si představuji svého prince?

Na mém starém blogu si můžete prohlédnout, jaký typ kluků se mi líbí. Zde máme sepsané nějaké vlastnosti, koníčky, zlozvyky apod, které by můj vysněný princ (ne)měl mít.