Přeskočit na hlavní obsah

Žádosti o ruku

Říká se, že každá holka sní o bílých dlouhých šatech. Ne, to není pravda - nejen proto, že už bílé dlouhé nejsou součástí každé svatby, ale také z toho důvodu, že pro některé je svatba už jen kus papíru nebo protože jsou tak moc stydlivý a neradi jsou středem pozornosti. A to si přiznejme, nevěsta je nejdůležitější článek svatby (ale bez toho ženicha by to většinou nešlo - proč by nemohly být dvě nevěsty?).

Já se řadím k těm stydlivým a svatba pro mě vážně není důležitá. Neumím si představit, že jednou budu mít zařizování se svatbou - ono to vážně není sranda a když nepozvete někoho, kdo by na vaší svatbě chtěl být, máte problém. Pokud to není někdo chápající a neřekne si, je to jejich svatba - měla by být podle jejich představ - prostě chtějí malou svatbu. Ale o svatbách třeba někdy jindy. Přemýšlely jste/představovaly jste si někdy, jak by měla vypadat žádost o vaši ruku? Nebo už jste dokonce byly požádány o ruku? Pokud ano, tak se klidně pochlubte, jak to probíhalo :).

Já vím určitě, co nechci. Chci, aby to v rámci možností bylo originální. Takže…

1. žádná žádost o ruku v Paříži (a je jedno, že to město mám ráda a líbí se mi) - prostě ne!
2. nechci, aby to bylo na Vánoce, na Valentýna ani na první máj (takže pod rozkvětlou třešní fakt ne) ani na narozeniny a už vůbec né na Silvestra
3. také bych byla ráda, kdyby to nebylo na nějaké naše výročí - na druhou stranu by bylo fajn, kdyby to bylo datum, které je pro nás nějak důležité (trošku rozpor)
4. nechci, aby to bylo v restauraci ani před našimi přáteli - chtěla bych, aby to byla soukromá záležitost
5. rozhodně nechci, aby mě požádal v naší posteli po mém probuzení (ano, i takové žádosti o ruku jsou)
6. jak jsem psala, že by bylo fajn nějaké důležité datum, tak bych brala i nějaké naše společné místečko
7. pokud by to mělo být v nějakém cizím městě, tak by Lublaň ve Slovinsku vyhovovala ;)
8. ale asi bych upřednostňovala přírodu - nějaké hory s zelení a ptáčky
9. také bych chtěla, aby to bylo zaznamenané na fotce (jenže bez lidí? hmm ale můj foťák by to určitě sám zvládl) - přece jen je to velká životní událost
10. nevadilo by mi, kdyby to bylo trochu spontánní :)
11. asi by se mi líbilo i kdyby to bylo jen v nějaké chatce na horách, s vínem s krbem - romantika ♥

Já si snad ani nepředstavovala nikdy, jak mě někdo žádá o ruku. Jen jednou jsem si představovala, že by to bylo naopak (proč ne) - měl to být fakt velký krok, protože jak jsem psala výše, tak svatba pro mě nebyla důležitá a on by věděl, že se vdávat nechci - on by chtěl … myslím, že dál to rozepisovat nemusím :)
(ale fakt je to všechno jen v mé hlavě nebyl žádný velký důvod si to představovat - jen jsem se tuším učila do školy a když se učím, tak ve své hlavě si vytvořím klidně i toho vysněného prince a dojdeme až ke svatbě ;))

Tak jaká byla vaše žádost o ruku nebo jakou si ji představujete? Co rozhodně ne a co nesmí chybět? :)



Komentáře

  1. Pane jo, teď jsi mě dostala. Faktem je, že všichni tvrdí, jak si tyhle věci holky představují, ale já teda taky nijak přesně nevím. Svatbu bych jednoho dne chtěla, chtěla bych, aby na ní byla moje rodina a blízcí přátelé - zkrátka lidi, které mám ráda. S žádostí jsem na tom v některých bodech stejně jako ty. Třeba s tou intimitou, nikdy bych nechtěla, aby mě můj nastávající žádal o ruku na veřejnosti, kdy se najednou všechny zraky upřou k oné dívce a ona je tak trochu v pasti. Víceméně nemůže ani říct ne. Prostě si myslím, že je to soukromý okamžik a neměl by sloužit jako atrakce pro ostatní. Stejně tak bych nechtěla nic, co by bylo příliš kýčovité. Prostě aby nám v té chvíli bylo oběma fajn, byli jsme spolu a pak by mohla přijít ta žádost. Klidně někde v té přírodě. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Lidi se berou jen kvůli líbánkám...

    Chudé!

    OdpovědětVymazat
  3. No :-D ono asi podle situace. Já mám podmínku, že chci dítě do úplné rodiny, takže nejdříve musí být svatba a pak dítě. Takže si myslím, že mě požádá až budeme chtít dítě a požádá mě asi nejspíš někde, kde nikdo nebude. Je totiž ten můj docela stydlín. Takže to možná bude doma u vínka, nebo někde v přírodě. Jinak nepotřebuji velkou akci na zásnuby a svatba mi stačí maličká néli taková ta tajná. :-) a líbánky? Stačí mi klasická dovča na Krétě :)

    OdpovědětVymazat
  4. Já se třeba na svou svatbu šíleně těším, ale kdo ví, kdy se jí dočkám, a to jsem stydlivý typ! (a můj přítel taky) :-D A žádost o ruku? Rozhodně nechci žádost o ruku, kde bude x lidí a především cizích. Nebo jako zvládla bych to, ale spokojím se s málem. Ale třeba nechci před přáteli. Také nechci na nějaký ten svátek, protože je to silné klišé. Ale moc ráda bych, aby žádost byla originální a abych o ní fakt nevěděla! (některé ji předčasně zjistí a to je na nic). Ale vždycky jsme si představovala, jak by byla někde venku (třeba i na ruským kole :D ) v přírodě, někde na vyhlídce. Zkrátka někde na kouzelném místě, kam rádi chodíme. :-) Tak snad se jednou dočkáme! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Já bych svatbu moc chtěla, ale patřím k těm stydlivějším, takže zatím svatba pro mě znázorňuje něco, co bych asi nezvládla :D Snad se to časem změní a třeba ta svatba jednou bude.:-)

    OdpovědětVymazat
  6. O tomto tématu jsem ještě vůbec nepřemýšlela, ale já to nějak neřeším a na jednu stranu mě svatba ani neláká, když slyším o rozvodech tu a tam, je mi z toho špatně... ale na Silvestra či o Vánocích by mě žádost o ruku vůbec nevadila, ani ráno po probuzení, ono je to v celku jedno :), ale jak píšeš, mělo by to být osobní a ne s přáteli :)

    OdpovědětVymazat
  7. No, ráno po probuzení bych taky asi nedala. :-D Jinak preference nemám. Ale miluju překvápka, takže bych byla šťastná, kdybych to vůbec nečekala. :-)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Co si chci přečíst v roce 2024

Přichází další rok a s ním nemůže chybět další seznam knih, které bych si ráda přečetla. Rok 2023 jsem dávala hodně přednost novým knihám, takže se v seznamu trochu krotím, protože vím, že tomu v roce 2024 nebude jinak. Seznam tudíž budu doplňovat postupně… z osobní knihovny May McGoldrick: Rebelka z Vysočiny  J. Lamb: Smutný medvídek A. Potter: Kde je ta holka L. Beukesová: Zoo city A. C. Doyle: Ztracený svět C. C. Humphreys: Vlad D. Stoker: Dracul M. D. Carter: Fotografka S. James: Ztracené memoáry Jane Austenové  (rozečteno str. 150 poznámky: 285) P. Cornwell: Ohnisko požáru A. C. Doyle: Z kolébky modrých vln Tracy Wolff: Charm J.R. Erickson: Ti, co zemřeli Caroline Montague: Tajemství italské vily Louise L. Hay: Vše je tak, jak má být Patrik Hartl: Gazely Jane Austen: Pýcha a přemlouvání = Anna Elliotová Jeffery Deaver: Kříže u cesty Jeffery Deaver: Hodinář Jeffery Deaver: Hra na nikdy Milan Kundera : Nesmrtelnost George Orwell: Na dně v Paříži a Londýně  Umberto Eco: Ostrov včerej

Jenny Han: Všem klukům, které jsem milovala

Dnes přináším jednu recenzi na přání, jinak by nevznikla. Běžně tento žánr knih nečtu. Jenže poslední dobou to nejsem ani úplně já.

Jak si představuji svého prince?

Na mém starém blogu si můžete prohlédnout, jaký typ kluků se mi líbí. Zde máme sepsané nějaké vlastnosti, koníčky, zlozvyky apod, které by můj vysněný princ (ne)měl mít.