Přeskočit na hlavní obsah

Každý člověk má tisíce tváří

Po přečtení titulku určitě plno lidem proběhly hlavou myšlenky nesouhlasící se mnou. Zajímalo by mě, ale jaké myšlenky budou probíhat po přečtení článku. Dejte mi šanci.

Každý člověk má tisíce tváří. I když se vůbec o to nesnaží. Jde o vnímání určitého člověka. Každý vnímáme trochu jinak. Ve většině případů to není naší zásluhou, že nás vidí odlišně. Existuje ale pár lidí, kteří se tváří, že jsou někým jiným jen proto, aby se zalíbili ostatním. Zamyslete se nad tím, určitě znáte nejméně jednoho člověka, který se ve vaší společnosti a dalších lidí chová ÚPLNĚ jinak (a tvrdí něco jiného než když jste sami). Povětšinou to bude nějaký člověk vám blízký, a tím nemyslím člověk vašemu srdci blízký - třeba kolega, s kterým kvůli práci trávíte čas. Dalo by se říct, že nejenže mění svoji tvář, ale leze lidem do zadku (přetvařuje se).

Ale já se v tomhle článku chci zaměřit na tu nezamýšlenou stránku. Jak to, že nás každý vidí jinak?

1. S každým člověkem máme jinou komfortní zónu.
2. Plno lidí vidí jen to, co chce vidět. A to co souzní s jeho smýšlením.
3. Lidi mají různé úhly pohledů. Záleží také na jejich (momentálním) myšlení.

Když jdete po ulici a míjí vás dva náhodní lidé - oba si pomyslí něco jiného a oba zaujme něco odlišného. Jednoho třeba váš účes, druhého triko. Jednomu budete připadat šťastní a druhému namyšlení. Záleží to také na jejich dosavadním rozpoložení (jakou mají oni náladu a jak zrovna vnímají svět).

Když jsem zmínila triko, chtěla jsem to tričko trochu popsat a díky tomu mě napadl další příklad. Dejme tomu, že máte tričko s vaší oblíbenou skupinou. Určitě více zaujmete člověka, který tu skupinu má také rád. A může předpokládat, že posloucháte i jeho další oblíbené skupiny. Ale také to může být jen vaše jediná společná skupina (k tomu je více důvodů, kdyby chtěl někdo vidět moje myšlenky na tohle - stačí napsat).

Ráda bych se dostala k tomu podstatnému. A to lidem z Vašemu okolí - lidem, co Vás znají více. To patří do té jedničky. S těmi lidmi jsme většinou sami sebou a i tak nás různé kamarádky můžou vidět a popisovat jinak. Je to tím, že s těmi lidmi nás pojí něco jiného, respektive s nimi máme odlišné věci společné.
Ono to všechno, tak nějak souvisí s sebou. Dejme tomu, že jsem sarkastická. S jednou kamarádkou si děláme srandu ze sebe navzájem, to je OK a vidí mě jako vtipnou a nebere si to osobně. Jenže druhá, která může být pesimistická, občas nemusí tuhle srandu pochopit - z ní si většinou nedělám srandu, ale občas mi to přece jen ujede, protože to mám ve své povaze a tudíž by pesimistická kamarádka mohla říct, že jsem hnusná, možná trochu mrcha… protože nechápe, že to myslím ze srandy a bere to moc vážně. (Tady je ten úhel pohledu.)

S tím sarkasmem a ironií se pojí i neméně vtipné věci - lidi, které moc neznáte a začnete si z nich dělat srandu / urážet je… to občas mohou pochopit jako, tak že s nimi flirtujete (jo, to jako vážně) nebo, že je nemáte rádi a dáváte to jasně najevo.

S jednou kamarádkou můžete působit střeleně, protože to ve vás probouzí. Kdežto s druhou jste "víc na úrovni, více dospělí". Za přemýšlejte nad tím, pokud si nevybíráte kamarády, kteří jsou jako přes "kopírák", tak to tak určitě bude :).

Co si o tom myslíte vy?

Komentáře

  1. Myslím si přesně to, co píšeš ty. Sama mám v práci kolegyni, která mi přijde falešná jak pětník . Prostě na mě (nejenom na mě) tak působí. Neříkám, že je zlá, ale vím, že bližší kamarádky nikdy nebude. :-) Kolem sebe mám naštěstí přátelé, s kterými nemám jediný problém. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Naprosto souhlasím! A hlavně "Lidi Te nemusí mít rádi a Tebe to nemusí zajímat!" Takže radši být sám sebou, ikdyz každým vnímán jinak, než se snažit zavděčit všem a přijít tak o svou identitu

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jenny Han: Všem klukům, které jsem milovala

Dnes přináším jednu recenzi na přání, jinak by nevznikla. Běžně tento žánr knih nečtu. Jenže poslední dobou to nejsem ani úplně já.

Uvnitř jsem pořád malá holka

Malá holka, co se občas bojí. Malá holka, co se tváří, že jí nic neubližuje. Malá holka, co ji poblázní kluk a má pocit, že by přece jen ten princ na bílým koni existovat mohl. Malá holka, která se bojí, že ji někdo ublíží. Malá holka, co je ráda ve společnosti rodičů, i když občas cítí, že se i ona musí starat o ně a radit jim. Ale u nich je v bezpečí. Malá holka, co má ještě menšího bráchu, a kterého by za jiného nevyměnila. Kterého pořád bude ochraňovat a starat se o něj, i když už i on je dospělý. Malá holka, co má sny. A rozhodla se za nimi jít. Malá holka, co nemůže usnout kvůli klukovi. Malá holka, která má také problémy a svoje rady neposlouchá, protože se bojí.  Malá holka, která své strachy překonává, ale občas to prostě stejně nejde. Malá holka, která ví, že vystoupení z komfortní zóny stojí za to. Malá holka, co se za svoje názory nestydí.

Jak si představuji svého prince?

Na mém starém blogu si můžete prohlédnout, jaký typ kluků se mi líbí. Zde máme sepsané nějaké vlastnosti, koníčky, zlozvyky apod, které by můj vysněný princ (ne)měl mít.