Zklamání přichází po očekávání

Ráda bych napsala, přestaňte očekávat a nebudete si muset procházet zklamáním. Jenže ono je strašně těžké přestat očekávat - hlavně věci, které pro vás jsou automatické a pomalu nechápete, že to někdo nemá, tak jako vy. Všichni očekávají od druhých, to co jsou oni ochotní udělat pro ně.

No úplně všichni ne, ti šťastnější se naučili, že nemají nic očekávat. Buď se poučili z dřívějška (dvakrát nevstoupíš do stejné řeky) a nebo nějak došli k tomu, že očekávání nám ubližuje a že všichni lidé nejsou stejní a mají hodnoty nastavené jinak.

!Tady můžete přestat číst a přeskočit až na konec článku. Popisuji pro příklad, co dokáže ve mně probudit lítost.!

Například já, když se s někým na něčem domluvím (např. posezení s kamarádkou, výlet apod.)., neexistuje, že bych si domluvila něco jiného. Jistě, kdybych měla domluvené nějaké běžné posezení a najednou jsem se dozvěděla, že je někde akce, která se koná jednou za sto let a nebo kdyby ten další zainteresovaný člověk neměl jindy čas, tak se s tou první pokusím domluvit, jestli by náhodou nemohla někdy jindy, jestli by ji to moc vadilo a kdyby byla potřeba snažila bych se vysvětlit, proč je to pro mě důležité (ale pokud je to někdo blízký, někdo, kdo mě zná, tak by ty důvody měl vědět). Ale napsala bych, co nejdříve (=hned). 

Kdybych onemocněla a vypadalo by to bledě, tak bych také napsala sama od sebe, "promiň, ale možná to budu muset zrušit", aby s tím úplně nepočítala a nebyla pak zklamaná. 

Řekla bych ji, že to zkusím vyležet a napíši ji druhý den, co a jak. Ale někteří to tak prostě nemají. Počkají až budete vy zjišťovat, jestli to platí nebo v kolik se tedy sejdete. To se vážně stalo, bylo mi napsáno "dnes se cítím celý den blbě, nešla jsem ani ven se psem" následovala zpráva, že se to pokusí vyležet...měly jsme se setkat za dva dny, bohužel další den zase žádná zpráva a musela jsem se večer ptát já, jak to vypadá.

Taky nechápu, když se ruší akce z důvodu, který mohl být vyřešen už předtím.

Například jste už delší dobu domluvené, že se zastavíte k nim. Jenže ouha - nemají uklizeno. Tak za první to bych přežila, že? Za druhé nebyl to zrovna někdo, kdo by si nemohl udělat čas na úklid místo sledování seriálů. (Hodně blbé bylo to, že jsem jela kvůli ní 80 km, naštěstí jsme se aspoň viděli dvě hodinky ve městě, ale měli jsme být společně delší dobu).

Nebo když už asi 14 dní máte naplánovaný společný den (nějaký speciální výlet), za týden si sednete k plánování a posíláte návrhy, co byste mohly dělat (v kolik vyrazíte apod.). Jenže ouha najednou se dozvíte, že se to možná zruší...z důvodu toho, že něco odkládala (a měla by konečně začít na tom dělat) a že její drahá polovička bude asi nemocná. To pak máte chuť napsat jen OK. Chápu, že někteří lidi nechávají věci na poslední chvíli a že očividně pro ně jsem méně důležitá než jiní lidi, ale ocenila bych, kdyby se mi rovnou napsalo, že se to ruší a nějaká omluva nebo lítost by nebyla k zahození.

Další věc, kterou od ostatních očekávám je ÚPŘÍMNOST. Kor, když ví, že si upřímnosti vážím a je pro mě hodně důležitá. A mám radši upřímnost, která by mi měla hodně ublížit než milosrdnou lež.

Mohla bych vypisovat další věci, které očekávám…a případy, kdy mě lidé zklamávají. Jako například, že když je budu potřebovat, tak tu pro mě budou. Když mi něco slíbí, tak to splní (protože já bych to udělala). Ale tenhle článek jsem chtěla napsat, aby jste přestali očekávat. Lidé jsou různí, to co je pro vás automatické, pro ostatní nemusí nic znamenat. Prostě to cítí/vidí jinak. Pokud jste neustále někým zklamáni. Pokud vy dáváte do vztahu (jakéhokoliv nejen partnerského) víc než ten druhý a pokud to táhnete z větší části vy, tak ten vztah přehodnoťte. Pokud si člověk na vás neudělá čas, nenavrhne něco on, pořád vám vaše společné plány ruší…pokud vám ten vztah přináší víc zklamání a negativit…stojí za to? Nebude vám lépe bez toho člověka?

Co zraňuje vás? Uvědomili jste si, že jsme zklamané z toho, že očekáváme něco jiného/něco víc? Že v podstatě nejsme zklamané z jejich chování?