Malá holka, co se občas bojí. Malá holka, co se tváří, že jí nic neubližuje. Malá holka, co ji poblázní kluk a má pocit, že by přece jen ten princ na bílým koni existovat mohl. Malá holka, která se bojí, že ji někdo ublíží. Malá holka, co je ráda ve společnosti rodičů, i když občas cítí, že se i ona musí starat o ně a radit jim. Ale u nich je v bezpečí. Malá holka, co má ještě menšího bráchu, a kterého by za jiného nevyměnila. Kterého pořád bude ochraňovat a starat se o něj, i když už i on je dospělý. Malá holka, co má sny. A rozhodla se za nimi jít. Malá holka, co nemůže usnout kvůli klukovi. Malá holka, která má také problémy a svoje rady neposlouchá, protože se bojí.
To je hrozně krásně napsáno. Uvnitř každého z nás navždycky zůstane kousek toho malého vystrašeného dítěte. Je to normální. A někdy je taky moc hezký se k tomu dítěti zase vrátit a na chvíli jím znovu být.
OdpovědětVymazatTy jsi prostě spisovatelská jednička. Moc krásný. :-) Pořád budeme tím malým dítětem, protože budeme vzpomínat na to, co bylo, ale už není. :-)
OdpovědětVymazatMoc hezky napsané, myslím, že všichni v sobě máme to své malé já. Alespoň já jsem určitě vnitřně malá holka. :-)
OdpovědětVymazatTo je krásný. Jako děti jsme nejupřímnější, nejvíce schopni prožívat čistou radost bez starostí. Je třeba si to připomínat. Je třeba pořád zůstat malými.
OdpovědětVymazatVidím nový dessign :) a podľa mňa sme všetci malé deti a niekedy to je dobré :)
OdpovědětVymazat