Ennie

Život je jeden velký zázrak, pokud máte kapku víry v něj i v sebe. Když máte otevřenou mysl a jste optimisticky naladěni lidé, váš život může být skvělý, nádherný a neuvěřitelný. Občas kroutím nad hlavou nad těmi "náhodami". Nad věcmi, které se mi dějí a kdyby mi někdo řekl, že to tak bude, tak bych si zaklepala na hlavu. Posledních pár let se mi daří si plnit své sny, především cestovatelské cíle. 

Asi před minutkou jsem si vzala knížku, jenže pak jsem začala přemýšlet nad něčím, co mě fakt trápí. Hlavně mě to mrzí. A proto jsem se rozhodla napsat článek. (Jako kdybych toho psaní skrze školu neměla dost.) Určitě znáte lidi, kteří odsuzují jiné lidi. Tito lidé mají vůči skupinkám lidí vyhraněné myšlenky a nezmění je. Mají vůči nim předsudky. Přiznávám, že u některých lidí z těchto skupin se může objevovat něco častěji, ale to neznamená, že je takový každý. Upřímně ani nemám ráda tohle to škatulkování. Možná máte taky takové názory a s mým článkem nebudete souhlasit. Je to váš názor, ale zkuste se nad tím zamyslet, jestli je to tak v pořádku a jestli s tím nemůžete něco udělat. U většiny lidí to přehlédnu a nepozastavuji se nad tím, i když pokud se chovají hrubě, tak mi to ubližuje. Ale nejvíc mě to mrzí u mých nejbližších.

Jídlo. Jídlo. Jídlo. Máme tu další článek s tipy na rychlá jídla. Hmm když to vidím, sbíhají se mi sliny. Z dnešních tipů je vidět, že mám ráda krevety - naštěstí pro ostatní - jdou nahradit v podstatě čímkoliv podle vašich představ. 

Štěstí se nehledá, je ho jen potřeba najít uvnitř nás. Nemůžeš si ani štěstí koupit. Věci ani jiní lidé nás šťastnými neudělají (mohou naše štěstí zvětšit, ale pokud nejsme šťastný bez nich, tak nás napořád šťastnými neudělají - jen se objeví přechodný "pocit štěstí").

"Román o starých knihách, nečekané lásce a Jane Austenové." Pokud mě znáte, tak víte, že Pýcha a předsudek patří mezi moje nejoblíbenější knihy (minimálně z článku " 5 knih, které by si měl přečíst každý ")  a celkově mám ráda Jane Austenovou, takže když jsem narazila na e-shopu na tuhle knihu, neváhala jsem. Nejen z tohohle důvodu, ale také protože jsem od autora četla jinou knihu a moc se mi líbila (pokud čas dovolí, ráda bych na tu druhou knihu také napsala recenzi).

Po přečtení titulku určitě plno lidem proběhly hlavou myšlenky nesouhlasící se mnou. Zajímalo by mě, ale jaké myšlenky budou probíhat po přečtení článku. Dejte mi šanci.

Už dříve jsem si pohrávala s myšlenkou sepsat, co miluji na Brně. V Brně jsem už pátým rokem a poslední dobou tu trávím většinu svého života. Brno jako město mi úplně k srdci nepřirostlo. Konečně pociťuji, že začínám oceňovat víc věcí na životě v Brně - takže možná jednou to bude tak, že se probudím a zjistím, že tu chci být do konce života - zatím mě láká více ale nějaké menší město. Některé věci mi tu vadí - jako přeplněné šaliny (proto většinou chodím pěšky), že bych tady jezdila autem? Popojíždění také není nic pro mě. Přechod u Vaňkovky je šílený! Nepřestávám si v duchu říkat, že se chodí vpravo. Lidí je tu také moc, naštěstí se mi daří těmto místům už vyhýbat a nebo už to nějak ignoruji. Ale nebudeme to už protahovat a vrhneme se na to, co tady vlastně miluji?