Ennie

Dnes jsem našla v rozepsaných nějaké moje myšlenky. Nemyslela jsem si, že jsou vhodné k zveřejnění nebo nejspíš nebyla ta vhodná doba. Kdyby mi nehrála zrovna docela ladící písnička k tomu, tak bych to ani dnes nezveřejnila. Článek poukazuje na to, že i když jsem šťastná, optimistická a věřím na sílu myšlenek a ve většině případech se nebojím, riskuji a překonávám se. Tak…tak občas jsem vystrašená holka a smutné období se mi nevyhýbají. Tyto myšlenkové útržky jsou staré téměř dva roky, ale pořád jsou plné emocí - budu ráda, když mi napíšete, jak to působí na vás...já jsem v tomhle měla dost emocí, takže možná tomu přiřazuji jen já ty emoce a pro vás to bude jen pár písmen.

Už nějakou dobu přemýšlím, že bych přidávala kratší příspěvky, protože občas nemám čas/náladu nebo potřebu se rozepisovat. Některé příspěvky to prostě nepotřebují. Nebo některé věci bych ráda přesdílela dál. A včera a dnes jsem si říkala, že budu aktivnější na Facebooku stránky - nebude už jen formou upozornění na nové články. Ale bude tuhle stránku rozšiřovat, takže pokud vás zajímají články s tématikou osobního rozvoje, neváhejte sledovat. Když nic víc, třeba díky mě objevíte nějakou osobnost/stránku, kterou byste mohli sledovat a mohla by vám do života něco dát. Možná tam budu přidávat semtam nějakou hudbu, protože, jak jste si mohli všimnout s přechodem na blogger se postupně vytratila. Tož pro dnešek vše, ale mám v plánu sednout na rozepsané články a nějak se s nimi porvat, dát jim podobu na zveřejnění a hurá…snad brzy spatří světlo stránky ;). Přeji vám moc krásný a úspěšný den s láskou  Enn PS: Instagram ( @Ennie193 ) je také taková mini forma na sdílen...

Život je jeden velký zázrak, pokud máte kapku víry v něj i v sebe. Když máte otevřenou mysl a jste optimisticky naladěni lidé, váš život může být skvělý, nádherný a neuvěřitelný. Občas kroutím nad hlavou nad těmi "náhodami". Nad věcmi, které se mi dějí a kdyby mi někdo řekl, že to tak bude, tak bych si zaklepala na hlavu. Posledních pár let se mi daří si plnit své sny, především cestovatelské cíle. 

Asi před minutkou jsem si vzala knížku, jenže pak jsem začala přemýšlet nad něčím, co mě fakt trápí. Hlavně mě to mrzí. A proto jsem se rozhodla napsat článek. (Jako kdybych toho psaní skrze školu neměla dost.) Určitě znáte lidi, kteří odsuzují jiné lidi. Tito lidé mají vůči skupinkám lidí vyhraněné myšlenky a nezmění je. Mají vůči nim předsudky. Přiznávám, že u některých lidí z těchto skupin se může objevovat něco častěji, ale to neznamená, že je takový každý. Upřímně ani nemám ráda tohle to škatulkování. Možná máte taky takové názory a s mým článkem nebudete souhlasit. Je to váš názor, ale zkuste se nad tím zamyslet, jestli je to tak v pořádku a jestli s tím nemůžete něco udělat. U většiny lidí to přehlédnu a nepozastavuji se nad tím, i když pokud se chovají hrubě, tak mi to ubližuje. Ale nejvíc mě to mrzí u mých nejbližších.

Jídlo. Jídlo. Jídlo. Máme tu další článek s tipy na rychlá jídla. Hmm když to vidím, sbíhají se mi sliny. Z dnešních tipů je vidět, že mám ráda krevety - naštěstí pro ostatní - jdou nahradit v podstatě čímkoliv podle vašich představ. 

Štěstí se nehledá, je ho jen potřeba najít uvnitř nás. Nemůžeš si ani štěstí koupit. Věci ani jiní lidé nás šťastnými neudělají (mohou naše štěstí zvětšit, ale pokud nejsme šťastný bez nich, tak nás napořád šťastnými neudělají - jen se objeví přechodný "pocit štěstí").

"Román o starých knihách, nečekané lásce a Jane Austenové." Pokud mě znáte, tak víte, že Pýcha a předsudek patří mezi moje nejoblíbenější knihy (minimálně z článku " 5 knih, které by si měl přečíst každý ")  a celkově mám ráda Jane Austenovou, takže když jsem narazila na e-shopu na tuhle knihu, neváhala jsem. Nejen z tohohle důvodu, ale také protože jsem od autora četla jinou knihu a moc se mi líbila (pokud čas dovolí, ráda bych na tu druhou knihu také napsala recenzi).